Články - archiv

A jak vypadá váš anděl strážný?

Jako malá jsem mívala nad postýlkou obrázek andělíčka strážného. Byl to malý blonďatý chlapeček, který měl sepnuté baculaté ručičky a bezstarostně se usmíval.

Myslím, že můj skutečný anděl strážný musí vypadat jinak. Aspoň nyní – v tom dospělém věku. Rozhodně to nemůže být žádné batole, ale mohutný chlap jako hrom, aby zvládnul zachytávat všechna má škobrtnutí a pády. Přece jen jsem za tu dobu i dost přibrala...

* Po svoje potěšení si říkám, že je to jistě sakra fešák.

Takový seriálový Robin Hood ze Sherwoodu se mi pro tu představu výborně hodí. Hluboké živé oči, kterým neunikne nic. I ten lehký krok, kterým se pohyboval, mi k tomu sedí. Je stále se mnou, ačkoliv ho nevidím, ani neslyším.

Nedovolí mi nechat si zlomit srdce od darebáků, ač mě ty typy na první pohled nevím proč přitahují, nenechá mě chodit po opuštěných ulicích v noci, ani se opít do němoty. Už dvakrát mě zachránil před jedoucím autem, pod které jsem v zamyšlení málem vkročila, a jednou dokonce i před tramvají. A věřím, že je toho daleko víc, protože nikdy nevíš, jak říká moje kamarádka, když si na svého anděla stěžuji, že se fláká …

* Přiznávám, že ne vždycky jsem mu za jeho zásahy vděčná, někdy si i zanadávám, případně mu vyčítám, že tentokrát se jistě zapomněl někde u fotbalu, když jsem ho nejvíc potřebovala.

Člověk totiž nevidí to dobré třeba hned. Musí se k němu dostat přes něco obtížného nebo i nepříjemného. A přitom chudák anděl to myslí od začátku dobře. Pomáhá nám vybrat správnou cestičku a my neznalí souvislostí se samozřejmě domníváme, že ta druhá mohla být lepší, že na ní je tráva zelenější. Však to znáte.

* Můj anděl strážný - s tváří tajemnou - letem rovnovážným - krouží nade mnou, zpívá Jarek Nohavica ve své krásné písni a já jsem přesvědčená, že je to přesně tak.

A že se skutečně opravdu kvůli mně hodně nalítá. I když jsou dny, kdy mám pocit, že si musel dát pauzu. Takové se mi dějí věci. A on se přitom svůdně usmívá a mezi zuby přecedí: „To už bys, holka, měla vědět. To už tu bylo. Proč ses nepoučila?“

* Má pravdu. A zřejmě si po těch mých opakovaných chybách musí myslet, že nepatřím k nejbystřejším…

A přece se mnou stále zůstává a milostivě mi znova a znova umožňuje opravné termíny úkolů, které nezvládám. Povzbuzuje mě v osobním růstu. A někdy to bolí. Nic mi neodpustí, jen mhouří oči a věří, že jednou překročím svůj stín. Na takového chlapíka se přece nemůžete zlobit! Toho musíte s pokorou respektovat.

* To je vztah na celý život.

Nejčtenější zamyšlení na Aerobic.cz:

text: Marcela Macáková – 07. 11. 2011, 19.11:22


čtenář nepřihlášen přihlásit se registrovat se informace RSS článků RSS akcí