Aerobic Casopisek.czVyletiky.czFitcentra.czAerobic.cz

čtenář nepřihlášen   přihlásit se   registrovat se   informace

RSS článků   RSS akcí

Vlastní vyhledávání

Nápovědníky

Daniel Müller: Moje tipy pro zdraví a pohodu

Daniel Müller: Moje tipy pro zdraví a pohoduDaniel Müller: Moje tipy pro zdraví a pohoduDaniel Müller: Moje tipy pro zdraví a pohodu

Co se v mém životě změnilo od Nápovědníku v roce 2009
Co se změnilo? Na jednu stranu dost, na druhou stránku asi málo. Profesně dost, úplné tsunami, za to soukromě skoro nic. Na konci roku 2009 jsem odešel z pozice jednatele společnosti FACE CZECH s.r.o. a pak o půl roku později jsem odešel úplně z vedení společnosti. Již jsem měl dost práce na pozici manažera. Musel jsem si odpočinout. A hlavně přišel slepák. Takže jsem si pár měsíců dal oraz.  Začal jsem se pak naplno věnovat cvičení, které mne baví a naplňuje. Je to pro radost rozpohybovávat běžné klienty, sportovce i profesionální vojáky. Vzal jsem si více skupinových lekcí a hlavně jsem začal dělat osobního trenéra na plný úvazek. Začal jsem se i více vzdělávat v nauce o pohybu. Mám co dohánět, těch pár let, co jsem dělal vedoucí funkce, jsem neměl tolik času na studium. Teď je to úplně jiné. Absolvoval jsem bezmála 300 hodin různých fyzioterapeutických a pilates školení za rok. Začal jsem více i učit, připravovat svoji nezávislost. V polovině roku 2011 jsem začal pracovat na Centru funkčního pohybu, které jsem koncem března 2012 otevřel. Spolu s tímto projektem jsem začal pracovat na Pilates Clinic Academy, což je vzdělávací akademie pro Pilates, která skloubí koncepty různých škol, různých pojetí obohacené o fyzioterapeutické koncepty a zkušenosti mé dosavadní dvanáctileté praxe s touto metodou.  Druhou akademii Smart Fitness Academy jsme založili spolu se Zbyňkem Petrem, abychom vzdělávali kolegy z našeho oboru, kteří tak mohou dál profesně růst či si zlepšovat  své portfolio znalostí a dovedností pro vedení skupinových či osobních tréninků.

Jak se udržuji v kondici
Teď nijak. Teď je to špatné. To říkám otevřeně. Vím to. Sice každý den cvičím pilates v kombinaci s dalšími fyzioterapeutickými koncepty, ale chybí mi teď kardiovaskulární činnost. Cítím to na svém těle. Taková malá Michelinka se pomalu vine kolem pasu. Více jak půl roku, co pracuji na svém snu - Centrum funkčního pohybu a dalších projektech vzdělávacích organizacích – Smart Fitness Academy, Pilates Clinic Academy, je to s kardiem na štíru. Pracuji okolo 16 hodin denně a tak někdy není ani síly, ani chutě na kardio. Ale už se těším, až se vše utřepe a rozeběhne na plné obrátky. To pak vytáhnu kolo a už to půjde samo. Ta několika milimetrová Michelinka půjde pryč. Teď připravuji tělo zevnitř – pracuji na své skolióze.     

Jak si hlídám zdraví
Své zdraví si hlídám dost. Jsem tak malinko postižen dětstvím. Jako malý jsem se bál, že jednou umřu. Že tady nebudu. Ale časem mne ten strach opouští. Už vím, že tady nebudu strašit na věky. Do svých 95 však zcela určitě. Stále pokud zdraví dovolí, budu zvyšovat hlas na studenty, že se neučí vidět pohyb. Že dělají to, co už je dávno přežitek. Že se pánev, Bože můj, nepodsazuje. Bedra se nelepí – nepřitlačují na zem. Že pánev je základ našeho těla. A že by neměli chodit na školení, kde praxe neodpovídá teorii. A už vůbec ne k lidem, co sice něco přednášejí, ale nedělají to a neumí praxi. V té době (těch 95 let) mne asi odstřelí. Budu, tedy doufám, stále chodit, běhat už asi ne, ale uvidíme. Budu mít stále svoji vrásčitou tvář, žádnou plastiku. A nevím co ještě. Jedno vím, ale jistě. Jako správný hospodář si šetřím třetinu svého výdělku na budoucnost. Investuji. A tak investuji do svého zdraví. Pravidelně chodím k zubaři, pravidelně daruji krev. Co dva roky nějaká prohlídka. Vždy nějaká kontrola lékařem fyzioterapeutem. Jednou ročně na masáž, jen pro vyzkoušení. Jen to jídlo, to mi teď dělá starosti, však si přečtete dále. Ale zlepšuji se. A odpočinek? To je již jiná liga.

Lékař, kterému důvěřuji
Důvěru mám snad ve všechny doktory. Vlastně ne ve všechny. Jednomu již nevěřím. Ten snad už z věznice ordinovat nebude.  Ale teď vážně. Každý lékař dělá pro mne maximum, tak jako bych udělal já pro něj. Plně jim důvěřuji. Nemohou odět všechno, to nejde. To neví nikdo ve svém oboru, ani lékař, ani fyzioterapeut, ani instruktorka či trenér. Každý máme jiný základ, každý máme jiné zkušenosti. Kdybych jim nedůvěřoval, asi už bych tady nebyl. Neříkám, že všechno bylo v pořádku. Ale nemohu si stěžovat.

Zlomená noha mi srostla, i když mi z ní bratr dělal (když jsem ji měl v sádře) beranidlo. Angíny a chřipky jsem přežil bez újmy. Na operaci jsem jednou nešel díky kašli, neb se báli, že bych se udusil. Sedm stehů, co mám na hlavě, mi pěkně srostlo (když mi tuto příhodu Daník vyprávěl, tak jsem málem omdlela v kavárně Faux pas, to bylo faux pas, poznámka redaktorky). Z anestézie po slepáku jsem se probral a nic mi nebylo. U zubaře skoro vždycky usnu, když mi vrtá zuby. Stačí mi tam dát jen nějaké zarážky a říct dobrou noc. Při darování krve si vždy skvěle pokecám. Tak co více si přát? Důvěřuji jim. Ptám se jich. Chci být informován, co mi je a co se se mnou bude dít či se stalo.

Alternativní způsoby léčby, které se mi osvědčily
Vyzkoušel jsem toho celkem dost. Všechno si chci prvně vyzkoušet na sobě. Abych věděl a mohl to posoudit a tak doporučit svým klientům, či známým. Nic však nehrotím. Řídím se radou naší babičky: „Jeden prd je lepší než deset doktorů.“ A tak tvrdím, kde se dá - samozřejmě teď je to žert.
Celá alternativní léčba je o jídle, o pohybu a o mysli. Je toho zcela jistě více, ale toto je podle mne ten základ. Když mi něco je, když mne někde píchne, nebo když se dokonce nemohu obrazně hýbat, tak si vzpomenu na mamču a její hlášku: „Máš raka? Ne? Tak ti nic není. A nedělej se. Hlavně se člověk nesmí litovat, nesmí se vzdávat. Má bojovat až do samého konce. Nic není nikdy ztraceno.“ Vždy se něco tím učíme, dodávám. O tom všem již psala taky má provozní manažerka Irča Zoubková v článku: Změna životního stylu po rakovině.  Nejlépe pro mne to popisuje především americký lékař – psychiatr Brian Weiss ve svých knihách či náš známý MUDr. Jan Hnízdil v knize Mým marodům.  Takže pilulky zahoďte a přemýšlejte.

Co mám v lékárničce/na okně/na zahrádce
Tak v naší domácí lékárničce nebyl donedávna ani teploměr. Zkušenost se slepákem mne však lékárničku dovybavila. Už tam mám teploměr, i nějaký paralen, nos-pu, a nějaké ty zázračné mastičky. Ale to je jen v nočním stolku. Z toho my málokdy něco použijeme. My máme na terase mátu, v ledničce vždy čerstvý zázvor. Bože, jak já ho nenávidím, když ho mám vypít. Vždycky brblám, ale pak jej nakonec kopnu do sebe a je ráno mi lépe. Ve skříni, anýz, přesličku a heřmánek. To je na čaj a lektvar, který používáme na vypláchnutí dutin. To jsou samé hrozné „věci“. Avšak pomáhají a tak mlčím a držím. Jak říkává Věrka Havlová, manažerka vzdělávání, osobní trenérka a instruktorka Pilates, Jógy a dalších forem v jedné osobě: „Co nelahodí chuti ani čichu, je zákonitě dobré.“  Kdy však s radostí ocením lahodnost čaje a skáču do stropu, je čaj ze šípků. Z ručně nasbíraných a usušených šípků. Vloni jsme nasbírali přes dvacet kilo a pak celá naše rodina a přátelé vaří o sto šest. V zimě to bylo nejlepší zahřátí s vitamíny. Letos se chystáme znova. Prý mám za úkol usušit 25 kilo, neb se rozrůstají zájemci o domácí sušený šípkový čaj. Tak jsem zvědavý, jak to dám. Jestli to půjde jako nedávno s bezem, kdy jsme byli jen na půlhodinku a máme 36 litrů domácí bezové šťávy, tak nějakých dvacet pět kilo šípků nebude problém.

Osvědčené prostředky na bolest hlavy, únavu, atd.
Bolest hlavy, co to je?  Od chvil, kdy jsem v pubertě prožíval bolest hlavy v podobě silných migrén, nadopovaný práškama či dokonce sedativama, kdy jsem se plazil i několik hodin na záchod a několik dní jsem pouze zvracel, se situace úplně obrátila. Dlouho už nevím, co bolest hlavy je. Tedy přesněji 18 let. Neberu teď bolest hlavy, když máte nějaké to nachlazení, nějakou tu teplotu nebo rýmu. To jsou dutiny. To není bolest hlavy.
Někdy však po tom úrazu, kdy jsem narazil hlavou do betonového mostu v rakouském aquaparku, mám nepatrný tlak pod lebkou u krční páteře. To je jen reakce svalů na stres. Reakce na mé stresové držení hlavy, které není zcela optimální po té srážce. Není se čemu divit. Když to při největší síle při odrazu napálíte do betonu, tak se pak divte, že ta hlava to odnesla jen se sedmi stehy a památkou na rakouské zdravotnictví. Stačí si však zacvičit pár cviků a tlak je pryč. Stačí jen těch pár cviků a mohu normálně opět dále po dvanácti hodinách opět nasadit turbo pracovní tempo a jet jak trysko myš až do pozdních nočních hodin.
A ráno v pět na nohy a hurá do práce. Únavu teď už skoro neznám, do práce se neuvěřitelně těším, neb se splnil životní sen a tak neznám únavu. Jednou týdně však padnu do postele jak balvan, ale po šesti maximálně po sedmi hodinách jsem opět jak rybička. A když ne, stačí sprcha a je všechno hned jak má být. 

Můj typický jídelníček
Ufff, a to ho chcete opravdu vědět? To snad ani není možné publikovat. Ale jak chcete. Kdo nechcete, tak to raději přejděte. Radím vám dobře. Už ten začátek…

05:05 sklenice vody, bezové, ručně nasbírané, domácí šťávy
05:20 jogurtové mléko na zastávce autobusu
07:55 koktail jako první snídaně
09:55 kousky ovoce, pokud v předvečer jsem si je udělal
11:55 tyčinka
13:55 oběd – polévka ta musí být vždy - a hlavní chod
15:55 kousky ovoce či zeleniny, stejný dovětek jako dopolední svačina
18:00 sýr nebo tvaroh, šunka, pečivo před hodinami
20:30 tyčinka nebo dojídám zbytky z předvečerní přípravy
22:00 večeře, tady na co mám chuť a hlavně na co mi síly doma stačí. Pokud jsem však dříve doma a to je málokdy, tak večeře je dříve, pak ale přijde zákusek v podobě vaničkové zmrzliny či oříšky, však to znáte…

Děs a hrůza, takže ze mne si příklad neberte. V tom se musím polepšit. To vím. Již na tom pracuji s naším výživovým poradcem Markem Janotou

Jak a kde relaxuji
Kdysi jsem napsal, že neznám, co to je relax. Ale jak asi stárnu, už jsem se přehoupnul do druhé třetiny svého aktivního života, musím někdy zpomalit. Vypnout od práce a najít si něco jiného. Něco, kdy vypnu mozek a zapnu „manuální reflexy“. A tak, pokud tomu čas dovolí a zrovna neškolím, tak jen tak chodím.  Přes víkend tak deset až dvanáct kilometrů denně.  Nikoli však svižnou, ale pomalou chůzí, kdy mám čas si povídat a taky hlídat a koordinovat své tělo. I v chůzi se dá pracovat – trénovat a opravovat nedokonalosti v pohybovém stereotypu.
Nemám nikdy cíl. Vždy to jsou však jiné cesty a cestičky v okolí přehrady, kde bydlím. Nebo po blízkém okolí. Sem tam mne tam můžete potkat. Poznáte mne již z dálky na první pohled. „Chodící člověk, co spolkl pravítko,“,jak říkává můj kamarád a kolega a spoluzakladatel Smart Fitness Academy Zbyněk Petr. „Bože choď taky někdy shrbeně. Vždyť tě ty záda musí bolet, jako čert.“ Ale ono nic. Sem tam se avšak taky ozvou. To mám po 14 hodinách, co stojím na nohou a trénuji. Na to si stačí si jen lehnout, párkrát zvednou pánev, zahýbat s ní, pak s páteří a je vymalováno. Je po bolesti.      

Moje plány v roce 2012
Ten je jen jeden. Chtěl bych stabilizovat nově vzniklou naši společnost. To však celkem obnáší jen deset bodů:
1. zaběhnout rozjeté projekty – divize:
Smart  Fitness Academy
Pilates Clinic Academy
Centrum Funkčního Pohybu
IQ Pohyb
2. uskutečnit první kongres funkčního pohybu
3. představit nový koncept vzdělávání a výuky pohybu
4. představit vynikající program světového prezentéra Michaela Kinga - Spirals
5. podpořit charitativní akce z našich příjmů
6. dokončit ekologizaci společnosti
7. navázat opravdu fungující spolupráci s fyzioterapeuty v oblasti vzdělávání a podpory fitness průmyslu
8. zavést lekce pro seniory v centru spolu s lekcemi pánevního dna a chodidel
9. vytvořit edukační program pro děti o svém těle
10. dokončit skripta – metodické materiály na bosu (první díl již hotov), pilates a další cvičení

Nejčtenější články na téma Ostravská zastavení:

  1. Fotogalerie: Aerobicfest 2008
  2. Fotogalerie: Ostravský aerobik maraton
  3. Fotogalerie: Aerobicfest 2009
  4. Fotogalerie: 10. Ostravský aerobik maratón
  5. Zlatíčko Iva Mojžíšková, instruktorka z Ostravy
  6. Ostravská zastavení - 1. část: Eva Buzková
  7. Lucie Reichlová v Síni slávy VŠB-TUO
  8. Ostravská zastavení - 2. část: Daniel Muller
  9. Ostravská zastavení - 3. část: Alena Klimková
  10. Ostravská zastavení - 4. část: Daniel Muller podruhé
 

18. 06. 2012, 15.13:31

 

reklama


Aerobic.cz na facebooku - od aerobiku přes jogu a pilates až po zumbu


Reklama Google:

 

TOPlist