Nápovědník Jany Beránkové-Černé
1. Povolání + životní motto + znamení zvěrokruhu
Moje první pracovní kroky směřovaly úplně jinou cestou, než kráčejí dnes. Po ukončení výtvarného gymnázia a nástavby v oboru grafika jsem začala pracovat ve Studiu kresleného filmu Bratři v Triku na Barrandově. Měla jsem tu čest pracovat po boku pana Zdeňka Milera na projektech krtečka v produkci paní Zdeny Deitchové.
Po absolvování UK FTVS jsem se vydala na dráhu paní učitelky tělocviku na vysoké škole. Jinou terminologií vyjádřeno jsem odborná asistentka na katedře gymnastiky Univerzity Karlovy Fakulty tělesné výchovy a sportu v Praze. Domnívám se, že být učitelem je doslova povolání a velmi obdivuji všechny paní učitelky a pány učitelé na základních a středních školách, kteří vydrží každodenně s úsměvem a pohodou předávat své zkušenosti. Věřte nebo ne – je to dřina. Já pracuji s dospělými lidmi, kteří si dobrovolně vybrali studium - obor tělesná výchova a sport. Obecně mohu potvrdit, že jsou to fain lidé, kteří jsou plní elánu, nápadů, motivace a pracuji s nimi ráda - jen je velká škoda, že mnoho z nich do školství po ukončení studia nepřijde.
Moje práce je i koníčkem. Ve volném čase se věnuji zejména šíření nového spottu rope skipping a předcvičování aerobiku ve studiu Fanatic v Praze. Cvičím tam moc ráda zejména kvůli klientkám, které tam chodí. Také mi vyhovuje prostorná tělocvična, kam se pohodlně vejdou stepy, trampolíny na jumping i rope skippingová švihadla.
Životní motto: „Nic není nemožné“ – toto motto mám velmi ráda, dává člověku naději i ve chvílích, kdy všechny okolnosti kolem nás naznačují, že „to …prostě nejde“. Ze stejného důvodu mám ráda kreslené filmy. V kresleném světě je všechno možné…
Znamení zvěrokruhu: Střelec
2. Kniha, kterou si vezu na dovolenou
Poslední čtyři roky si na dovolenou vozím rozpracované diplomové práce svých studentů. V případě, že žádný student není v dosahu, tak si velice ráda pročítám knížky tzv. návody jak na to. Velmi ráda fotografuji, proto mají nyní prvenství v mé knihovničce knížky: Canon EOS 400 D a Kompletní příručka pro designéry. Velmi ráda něco vytvářím. Je to určitá kompenzace fyzické zátěže.
3. Film, který mě potěší, když venku prší
Můj nejoblíbenější film je Forest Gump. Jsem tzv. neposedný divák, nevydržím se dívat na jeden film víc jak dvakrát, ovšem v případě filmu Forest Gump je to jinak – pokaždé, když mám možnost tento film vidět, tak se na něj těším.
4. Muzika, kterou poslouchám v autě při předlouhých cestách
Mým nejoblíbenějším hudebním stylem je accapella (vokály) a spirituály. Velmi ráda si poslechnu hity 90 let, pecky od Olympiku, ale i vážnou hudbu.
5. Co nesmí chybět v mém dovolenkovém zavazadle
Vždy, když balím na cesty, tak na to potřebuji klid a pohodu. Přímo nenávidím balit ve spěchu, nebo v noci. Ovšem odříkaného chleba největší krajíc – většinou balím na poslední chvíli. Už od dob školní docházky, kdy jsme jako děti vyjížděly na povinné školy v přírodě vím, že seznam věcí není přežitek, ale dobrý pomocník, zejména jedete-li někam, kde není civilizace a nemůžete si jít koupit zapomenuté věci. Snažím se vždy zabalit takové základní pozemské věci – dostatek triček, ponožek a spodního prádla (to je pro pohodlí a radost to nejdůležitější), zejména jedete-li např. na kole a zmoknete. Dále nesmí chybět pohodlné boty a krém na opalování. Ten mám u sebe pořád, ať jedu k moři do hor, nebo do Jižních Čech. Není nic horšího, než se první den dovolené spálit a pak se po zbytek týdne vyhýbat jakémukoliv kontaktu se sluníčkem. Rozhodně nešílím z toho, když z dovolené nepřijedu opálená. Další značně objemnou věc, kterou s sebou doslova „tahám“, je fotoaparát (jednooká zrcadlovka). Je těžký a nechce se mi nosit, ale když ho nechám doma, tak pak lituji, že nemůžu fotit. Lékárničku - tu vždy připravuje manžel, stejně tak jako další praktické držáky, úchyty, stojánky a věci usnadňující pobyt.
6. Jakou svačinu si chystám na cesty/případně kde se stravuji
Na cesty si chystám, jako správná Češka pořádný řízek (kuřecí), ale také spoustu ovoce a zeleniny. Nesmí chybět něco na mlsání např. gumoví medvídci a k pití neperlivá voda.
7. Moje oblíbené země/města a co se vyplatí si z nich přivést jako suvenýr
Mám ráda Českou republiku a její městečka a vesničky. Velmi ráda mám: Třeboň, Telč, Domažlice, Český Krumlov a samozřejmě Prahu. Mezi města, která mě oslovila, v zahraničí patří bezpochyby Salzburg se svojí krásnou dominantou hradu a se svým nádherným okolím. Ze Salzburgu si vždy vozím sůl ze solných dolů. Měla jsem to štěstí, že jsem se do Salzburgu vracela pracovně téměř třináct let každé léto. Samozřejmě, že nesmíte zapomenout na posezení v kavárničce, kam chodil Mozart. Navštívit dům, kde se Mozart narodil, a v neposlední řadě zakoupit čokoládové bonbony – Mozartovy koule. Možná někoho překvapí, že originální čokoládové bonbony se dají koupit pouze v jednom jediném obchodě, jsou ručně vyráběné a jsou ve stříbromodrém obalu nikoliv v červeno černé, jak je známe i u nás. Doporučit můžu rovněž i krásný rodinný hotel v blízkosti Salzburgu ve městě Puch, kam chodí místní zpěváci jódlovat. Další velice krásná městečka jsou v Německu Rothemburg a Regensbur, které jsou na tzv. Romatische strasse – romantická cesta. Mimo krásy staveb většinou obdivuji zase pamlsky. Všemožné preclíky a speciální pečivo.
8. Pohybové minimum o dovolené
Pohybové minimum je závislé na tom, kde se zrovna nacházím. Pokud jsem u moře, tak velmi ráda chodím ráno plavat do moře. Ovšem nejhorší je přemluvit se a vstát. Nejlepší je to tak cca kolem 6.30 hod. Při zimní dovolené mám o pohyb postaráno již pobytem samotným, neboť jezdíme většinou lyžovat. Pokud mám možnost, tak jezdím na kole, či kolečkových bruslích, ráda chodím na výlety – snažím se využít toho, že nejsem v tělocvičně a užívám si čerstvého vzduchu a sluníčka.
9. Můj ranní rituál všedních dnů
Mimo běžné hygieny a sprchy za účelem probrání nikdy neopouštím byt, aniž bych se nasnídala. Vždy musím alespoň do něčeho malého kousnout a napít se čaje. Jinak v průběhu dne nemám energii a jsem unavená. Deficit pak doháním jídlem na ulici, což není příliš ideální.
10. Osvědčené trvalky mojí ledničky a spíže
Rajčata, papriky, okurka, zelí, šunka, sýr, kuřecí prsíčka a brambory, těstoviny a určitě banány a jablka. Banány prostě miluju, ty máme doma vždy. Také mám velmi ráda luštěniny všeho druhu a úprav, ale z obecně známých důvodů je jím až po cvičení. Mezi trvalky spíže patří rovněž Tatranky a Polomáčené sušenky.
11. Pitný režim + doplňky stravy
Ze všeho nejradši piju čistou neperlivou vodu. V létě s kapkou citronu – je to lahoda. Taky mám moc ráda višňový juice Cappy s neperlivou vodou do velké sklenice.
12. Moje kosmetická výbava
Vzhledem k tomu, že jsem vždy měla problematickou pleť, tak nikdy nepodceňuji kvalitní přípravky na čištění pleti. Osvědčené značky z lékáren Vichy, La Roche-Posay, Avéne – od stejných značek používám i make up a krém na obličej. Dekorativní kosmetiku jsem nikdy moc neřešila, ale letos jsem dostala od manžela k vánocům kosmetiku od firmy Esteé Lauder a musím potvrdit, že je velice příjemná a kvalitní.
13. Prodejny, kde rád nakupuji potraviny
Většinou nakupuji v místech, v blízkosti bydliště, nebo po cestě domů. Obvyklé prodejny v řetězcích Interspar, Tesco, Lidl.
14. Kavárna nebo hospůdka, kam se rád vracím
Do kavárniček chodím velice ráda relaxovat, jen mě mrzí, že ještě všechny nemají nekuřáckou sekci. Není nic nepříjemnějšího, než když se usadíte nad šálkem dobré kávy k relaxaci a od vedlejšího stolu k vám vane kouř, na který ještě navíc máte alergii a během pár minut vás pálí oči, kýcháte a přestanete mluvit.
Kavárničky: Kavárna Trafika na Újezdě, Cukrárna Světozor, Ovocný bar na Václavském náměstí - je to v prvním patře – dole prodávají točenou zmrzlinu (na rohu s ulicí Ve smečkách). Mají tam vynikající zákusky plné ovoce a je tam pohoda a klid. Většinou tam chodí pouze Češi, neboť cizinci to obtížně hledají. Dalším skvělým místem je Erhartova cukrárna (kavárna) v ulici Milady Horákové s tradicí od roku 1937. Naprosto nekuřácká hospůdka, kde fantasticky vaří (ale žádná dieta to není, naopak servírují obří porce) – je Na Albertově, kde se schází sportovci všech věkových skupin.
15. Oblíbený recept na zdravé jídlo a jeho pravý opak („výživová vražda“)
Zdravé saláty všeho druhu samozřejmě bez zbytečných majonézových zálivek, ale pokud mě někdo pozve na „knedlozelovepřo“, tak určitě neodmítnu.
16. Moje aktivity v druhé polovině roku 2009
Přes léto budu připravovat hromadnou skladbu na světovou gymnaestrádu v roce 2011 společně se svojí kolegyní Doc. Novotnou a studentem Adamem Ramešem pro ČASPV (Česká asociace sportu pro všechny). Pro ČOS (Českou obec sokolskou) připravuji další hromadnou skladbu pro kategorii dorostenky a mladší ženy s tématem rope skipping pro Všesokolský slet 2012. Dokončuji knihu Rope skipping/ single rope a další knihu s tématikou švihadla budu ilustrovat.
ROPE SKIPPING nejen pro MUŽE kondiční skákání přes švihadla každé úterý od 16 hod. ve Sportcentru YMCA, Na Poříčí 12 - Praha 1 začínáme 29.září. Více v profilu.
24. 10. 2009 Rope skipping Kurz II
26. 9. 2009 Rope skipping Kurz pro trenéry
Pro inspiraci se podívejte do fotogalerie!
17. Proč mám rád/a svou práci
Práce je mým koníčkem. Těší mě, když studenty mohu něco naučit. Je moc milé, kdež se po praxi ve škole vrátí a podělí se o své zážitky, popřípadě využijí zkušenosti, které jsem jim předala. Mám radost z jejich úspěchů. Řídím se heslem, že žák má být lepší než učitel. Věřím v přirozenou autoritu a opravdovost. Studenti a žáci poznají, kdo to s nimi myslí vážně a věří jim, nebo naopak kdo je podceňuje a pohrdá jimi. Mám také štěstí na pracovní kolektiv, což je v dnešní době velmi vzácné. Všechny kolegyně a kolegové jsou osobnosti, které jsou schopny vzájemně respektovat prostor druhých a společně pracovat v týmu. Mám radost i z klientek, které přišly jako úplné začátečnice na lekce aerobiku a po půl roce jsou z nich sebevědomé cvičenky. Věřím v povzbuzení.
18. Vzkaz čtenářům aerobic.cz
Nic není nemožné, a pokud dnes máte chuť udělat něco dobrého, o čem jste už dlouho snili, jděte a udělejte to.
05. 09. 2009, 12.58:42
