Paní Helena Jarkovská vzpomíná…. (1.díl)

Paní Helena Jarkovská byla u příchodu aerobiku do naší země od úplného počátku. Prožívala s ním jeho boj o existenci v hluboké totalitě, vzestup i chvilkový pád. V posledních letech se raduje z jeho triumfálního návratu v plné kráse. Pojďme si tedy společně s ní zavzpomínat, jak to vlastně se cvičením s hudbou v bývalém Československu začalo. Paní Helena to vidí takto:

Dlouho jsem přemýšlela o tom, jak přiblížit už poměrně dlouholetý vývoj aerobiku nastupující generaci cvičitelů. Také si stále kladu otázku, zda to ještě bude někoho zajímat. Faktem ale je, že každá lidská činnost, pokud je zajímavá a osloví zpočátku několik lidí, kteří v ni věří a prosazují ji celým svým umem a srdcem, má otevřenou cestu k vývoji. Má šanci přežít. Tato moje idea, které věřím, stále funguje. Nejen já - ale i několik mých současníků - jsme v životaschopnost aerobiku věřili. Byla to pracovní cesta, která mi zpětně potvrdila smysl práce v tělocvikářském poslání. Měla jsem štěstí, že gymnastika byla a je stále mým koníčkem. S vytrvalostí, o té vlastně aerobik pojednává, schází jen krůček k tomu, aby nadšení a hluboké přesvědčení oslovilo i mnoho dalších. lidí. Jen tak se mohl stát aerobik světovou gymnastickou stálící. Módní novinka?! Tak byl před 15 lety označován aerobik ve všech médiích, ale i v odborných kruzích. Jak je ale možné, že mu do dnešních dnů fandí tolik žen na světě a pomalu se přidávají i muži? Zpětně si uvědomuji, kolik nadšených, nikdy nejmenovaných propagátorek, tomuto inovovaného stylu kondiční gymnastiky - aerobiku, věřilo. Už i jeho začátky slibně účinkovaly na tělo i duši. Přes všechny negativní názory jsme o aerobiku tvrdili, že bude každým následujícím rokem obsahově lepším a zábavnějším. A jak to začalo?

V našem státě jsme ze začátku aerobní "novince" podlehli i my. Pak jsme tři roky s dr. Jitkou Poláškovou bojovaly, aby byl aerobik přijat mezi už tradiční a ustálené gymnastické formy cvičení s hudbou. Patřily mezi ně zažité a populární formy cvičení s názvy: pohybová výchova, džezgymnastika, kondiční gymnastika, zdravotní gymnastika a další. Provozovaly se v tělovýchovných jednotách pod hlavičkou Svazu základní a rekreační tělesní výchovy (ZRTV). I ony měly za sebou dlouhý vývoj a získaly československý punc a tradici. Každý druh této gymnastiky měl svého propagátora, či propagátorku, kteří by zřejmě sepsaly velmi zajímavé historické postřehy o tom jak dlouho trvalo, než získaly popularitu mezi cvičící veřejností. Všechny jsem znala, vážím si jich – byli to nadšení tělocvikáři, kteří odvedli kus práce, a sama jsem se od nich mnoho naučila. Snažím se vysvětlit, že každá doba má své přednosti, ale i zápory. Ale vývoj šel dál. 

Prosadit novinku pojmenovanou cizím slovem bylo v naší době příliš složité. Tehdejší socialistický režim jen přikazoval a bránil se jakémukoliv ovlivňování kapitalistickým západem. Pokud sáhneme do historie, tak náš stát vždy vynikal jak v závodní gymnastice, tak i v rekreační gymnastice. O naší rekreační gymnastice se svět moc nedovídal. Byli jsme uzavřeni socialistickou hranicí. Pouze tradiční spartakiády k nám jednou za čtyři roky přilákaly mnoho cizinců - diváků, ale i pozorovatelů. Ti doslova s otevřenou pusou obdivovali naše nesmírné organizační schopnosti a pohybové náměty. To vše předváděli na Strahově cvičenci v obrovské až několikatisícové mase. Já sama jsem cvičila na dvou spartakiádách a nemohu zapomenout na krásné pocity, které jsem - poprvé jako dítě, podruhé už jako mladá dívka, cítila. Vím, že jsem byla pyšná, že i já z mnoha vyvolených mohu v tom obrovském davu cvičit. Hlavně jsem se bála, abych nic nezkazila. Bylo to velké mražení v těle. Ale zpět k aerobiku.

Když jsem se v roce 1982 poprvé setkala s názvem "aerobics", tak jsem se zvědavě, systematicky a urputně začala pídit po všech informacích. Nejvíce mě zajímalo, proč se rekreační kondiční gymnastika spojuje s pojmem označovaným latinským výrazem aerobics. Při studiu jsem si uvědomila, že tento pojem nespecifikuje žádnou konkrétní tělovýchovnou činnost. Pouze charakterizuje velkou skupinu tělesných cvičení, které svým objemem a intenzitou, tedy náročností, umožňují, aby náš organismus při práci mohl být zásobován zvýšeným množstvím kyslíku. Laicky řečeno. Jednalo se o cvičení, pomocí nichž se systematicky rozvíjela jedna z nejdůležitějších pohybových schopností - vytrvalost. Také jsem věděla, že na tuto schopnost žádný náš druh gymnastiky nikdy nezapomínal. Jen ji rovnoměrně rozvíjel se všemi ostatními pohybovými schopnostmi. Každá naše rekreační gymnastika vždy zdůrazňovala všestranný a rovnoměrný rozvoj všech lidských schopností, tzn. celkové kondice.

V této souvislosti se nyní se vrátím ještě o několik let zpět, k době, ve které jsem začala pracovat v tělovýchově. V r. 1969 jsem se stala čerstvou absolventkou FTVS - UK, vyzbrojena teoretickými a praktickými znalostmi o rekreační kondiční gymnastice. Můj pracovní tělocvikářský život v socialistické společnosti začal v. 1972, po první mateřské dovolené. Měla jsem štěstí, že jsem se konkurzem dostala do podniku Sportpropag, který právě v r. 1972. vznikl. Nastoupila jsem do funkce metodičky sportovních informací, později jako metodičky pohybové rekreace a nakonec metodičky džezgymnastiky a vedoucí metodického oddělení. Od začátku jsem se toužila specializovat v rekreační gymnastice. Ale nebylo volné místo. Abych z gymnastiky nevyšla, tak jsem ve svém volném čase absolvovala školení cvičitelky džezgymnastiky. Sportpropag byl zřízen jako experimentální pracoviště řízené oddělením Masového rozvoje tělesné výchovy (MRTV - ČUV ČSTV). Byl to útvar Českého ústředního výboru - Československého svazu tělesné výchovy (ČUV ČSTV). Úkolem Sportpropagu byl experimentální průzkum a realizace placených tělovýchovných služeb v socialistické tělovýchově.

Ředitelem Sportpropagu se stal můj spolužák Miloš Strnad. Hýřil nápady, které se tehdy velmi těžko a svízelně prosazovaly. Byly na tu dobu odvážné, moderní a finančně náročné. V podniku nás pracovalo v tělovýchovném oddělení asi 10 osob, převážně bez stranické legitimace. Dá se ale říci, že vše co jsme vymysleli a bylo v očích komunistických funkcionářů ČSTV jen trochu dobré, jsme mohli experimentálně realizovat. Peníze se vždy našly. Sportpropag byl v tehdejší době první podnik fungující po vzoru kapitalistického systému. Tělovýchova se nabízela jako kvalitní prodejní produkt. Narodily se v něm projekty typu: Dvouletá sportovní informace pro děti, Léto cvičitelů, Pohybové studio atd. Abychom mohli svou práci realizovat, tak se každý z nás musel stát členem svazu ZRTV, jak to nařizovaly "Stanovy ČSTV". Naší povinností bylo zajišťovat ideovou, obsahovou a metodickou jednotu socialistického tělovýchovného procesu. Členství ve svazu ZRTV nám zaručovalo možnost vykonávat dobrovolnou cvičitelskou činnost nejen v gymnastice, ale i jiných sportech. Mimo jiné jedním z mých kolegů by i Miloš Zeman. Byl prognostik, který osobně moc tělocviku nikdy nefandil, ale také ho nezatracoval. Byl chytrý a dobře ve Sportpropagu schovaný před tehdejšími komunisty.

Název i nová koncepční struktura Sportpropagu měla tehdy zakrýt nežádoucí, několikaletou progresivní činnost Ústředního ústavu tělesné kultury (ÚUTK od r..1969 do r.1972). Ten jako první začal provozovat tělovýchovu formou placených služeb. Tehdejším zakladatelem a ředitelem ÚUTK byl Karel Lambert. Neúnavný a velký propagátor, zakladatel české džezgymnastiky. Po ukončení činnosti ÚÚTK až do dnešních dnů pan Karel stále neúnavně pořádá se svou ženou mnoho zajímavých akcí se cvičením pro ženy, děti i celé rodiny. Svou vytrvalostí a osobností ovlivnil nejen mne, ale i mnoho dalších vynikajících cvičitelek džezgymnastiky.

Možná by v tomto místě neškodilo pozastavit se u často skloňovaného termínu džesgymnastika. Džezgymnastiku ve Švédsku založila a pojmenovala paní Monika Beckmanová. Až později - v r. 1981, kdy už se džezgymnastika u nás provozovala téměř 10 let, svolala Doc. Dr. J. Kostková Csc náčelnice VS ZRTV, celostátní seminář džezgymnastiky. Aby tato velká událost byla posvěcena seshora, tak na tento seminář pozvala přímo zakladatelku džesgymnastiky, již zmíněnou paní Moniku Beckmanovou. Byla to veliká událost vidět někoho ze Západu. Výběr nás vyvolených cvičitelek a pozorovatelů byl přísný. Z třídenního vystoupení paní Moniky jsem byla nadšená. Dovolím si ocitovat výňatek z hodnocení celého semináře paní Beckmanové, které sepsala naše velká osobnost kondiční a rytmické gymnastiky paní Zlata Wálová, zakladatelka ženské kondiční gymnastiky s hudebním doprovodem:  "Její pojetí džezgymnastiky bylo stylově a pohybově čisté, velmi kultivované. Nebyly v něm zbytečné, formální, neúčelné, módě podléhající pohybové struktury. Prokázala vysoké pedagogické mistrovství. Předvedla nejen zajímavý a inspirující obsah, ale i důsledné uplatňování správných metodických, didaktických principů. Dovedla vytvořit ovzduší vysoké aktivity, tvůrčí práce, vzájemného sblížení."

Paní Zlata Wálová byla mou učitelkou s velkým U. Kdyby ona, pan doc. Kos, prof. Serbus, D. Horáková a další mohli mnoho let před touto událostí předvést světu svou teorii, metodiku a didaktiku kondiční a rytmické gymnastiky, pak by se ten svět divil, jaké že to máme odborníky a učil by se od nás! Byla to ale doba, která potlačovala jakoukoliv výraznou osobnost odborníků i v tělesné výchově. Naši lidé pracovali anonym. Tak nějak jsem i tenkrát zhodnotila um našich odborníků vedle skutečně profesionálního vystoupení paní Beckmanové . Můj příspěvek do vydaného sborníku však nebyl zařazen. Proč asi?

Od r. 1981 byla tedy džezgymnastika oficiálně přijatá do programu svazu ZRTV. Tak to fungovalo. Všechno se muselo schválit a zdlouhavě prozkoumávat. Muselo se ověřit, aby tato gymnastika s netradičním označením – jazzgymnastika (džesgymnastika), byla ideově pro náš stát vhodná. Za čtyři roky se situace opakovala znova. Stejně se postupovalo i se schválením aerobiku. Dnešní mladé generaci cvičitelů a instruktorů budou připadat tyto zkratkovité úryvky někdy asi přehnané, ale věřte, že tomu tak skutečně bylo. 

text: Helena Jarkovská – 13. 10. 2001, 17.59:43