IFAA Dance Aerobic Diplom

Zdravím všechny aerobičky a aerobičáky.

V sobotu 27.února jsem se zúčastnil workshopu IFAA Dance Aerobic s Pawłem Oraczem a Marcinem Zierałkem. Tímto bych se chtěl s Vámi podělit o svůj zážitek.

Vše začalo přibližně týden před začátkem, kdy jsem přemýšlel, jak se dostat rozumně do Krakowa. Možnosti byly v zásadě tři: vlak, auto, autobus. Autobus žádný ve vhodném termínu nejel. Pokud bych jel autem, nemohl bych cestou odpočívat a přijel bych vyčerpaný a pak hned zpět, tak jsem kouknul na vlaky a zvolil jsem si tedy tuto možnost. Na třech různých místech mi zaměstnanci Českých drah sdělili pokaždé jinou cenu jízdenky, až jsem nakonec nakoupil za relativně slušnou cenu – místenka + kupé.

Přišel pátek 26.února, den odjezdu. Po práci jsem měl ještě svoje lekce a v 19 hodin jsem dorazil domů. Navečeřel jsem se, poslední kontrola kufru, dokladů, jízdenek a vyrazil jsem na pražské Hlavní nádraží. Vlak odjížděl v 21:32, čekal jsem na nástupišti a prohlížel jsem si řazení vozů vlaku, abych pak nemusel zbytečně pobíhat. Vlak dorazil a já jsem šel před „můj“ vagón. Pan průvodce (opravdu, není to průvodčí ) si vzal jízdenku a zavedl mě do mého kupé. Řekl, že mě probudí 30 minut před příjezdem. Zamknul jsem se
v kupéčku na dva západy a západkou jsem zajistil dveře. Cítil jsem se jako ve vězení, ale za ten pocit bezpečí to stálo, opravdu jako nedobitná pevnost. Super bylo to, že jsem měl celé kupé jenom pro sebe. Zabydlel jsem se a hurá do pelechu.

Asi jsem nebyl tolik unavený, možná trochu strach z noční jízdy nevím, ale moc jsem toho nenaspal.
Z devítihodinové jízdy tak přibližně 4 hodiny spánku maximálně. Do Krakowa jsme dorazili v 7 hodin sobotního rána. V tuto dobu byly zavřené všechny obchody a dokonce i přilehlé nákupní centrum. Počasí nebylo vhodné na prohlídku města, tak jsem se prošel kolem nádraží, abych věděl, odkud mi jede tramvaj.

Mezitím již otevřeli nákupní centrum. Šel jsem do mekáče. Objednal jsem si snídani a usadil jsem se
u volného stolu. Po snídani jsem ještě setrval a surfoval jsem na internetu. Byl již čas a já vyrazil na tramvaj. Tramvají jsem dorazil na příslušnou stanici a zbytek jsem došel pěšky, bylo to dobrých 750 metrů. Hurá, už jsem byl ve fitku.

Fitko moderní, nové, z venku pořád jen cihly, ale uvnitř super. Lektoři už tam byli, velmi mile mě Paweł přivítal, představil Marcinovi a chvilku jsme si povídali. V 12 hodin začalo školení. Překvapilo mě, že nás bylo pouze 12 a hurá, nebyl jsem jediný chlap (účastník). První dvě hodiny byl MASTER CLASS, ve kterém se Paweł a Marcin prostřídali. Super atmosféra.

Následovala menší pauza a pak přišel čas na rozbor, teorii a diskuzi. Polsky jsem docela rozuměl, a když mi to nedocházelo, přeložili mi to do angličtiny, takže fajnové, nic mi neuniklo. Další část byla úplně skvělá, protože jsme trénovali techniku kroků, paží a hlavně otoček, což, si myslím, že je moc důležité. Bylo to velmi poučné a taky náročné. Není to žádná brnkačka udělat správně otočku, to tedy ne. Po pauze byla na řadě vlastní tvorba a prezentace. Každý účastník odcvičil svou 16’cku. Jako „exkluzivní“ host jsem šel samozřejmě jako první na řadu. Jsem rád, že jsem to nezkazil a povedlo se mi to. To víte, před takovými profi-lektory a prezentéry je to těžké a o nervy :o). V metodice problém nebyl, ale vzal jsem si k srdci rady, co zlepšit a na co se zaměřit. Po každém výstupu jsme si sedli a konzultovali jsme názory na choreografii, metodiku, styl a podobně. To se mi moc líbilo, člověk se naučí i z cizích chyb. Musím říci, že skupina byla rozmanitá, někteří účastníci čerstvě po Licenci B, někteří už delší dobu. Toto bylo pozorovatelné hlavně na metodice, která se časem usadí až s praxí. Opět byla menší pauza a hurá na cvičení. Nacvičovali jsme různé 16’cky, inspirace. Bezvadný. Už se smrákalo. Poslední věc na programu byla stavba celé lekce, proč, jak a kdy. Klasika, ale opakování je matkou moudrosti. Dostali jsme diplomy, vyplnili jsme hodnotící dotazníky a byl konec. I přesto, že jsme přetáhli asi o hodinu, uteklo to moc rychle.

Po celém dni očista a sprcha, taková úleva, byl jsem tam snad 15 minut. Voda byla sice dost přechlorovaná, ale lepší, než nic. Sbalil jsem kufr a hurá opět na vlak.

Následovalo rozloučení, poděkování, pozvání na další akce. Hned jsem si je poznačil do kalendáře a vyrazil jsem na vlak. Tím, že jsme končili později, nemusel jsem čekat moc dlouho na vlak. Dal jsem si večeři
a zasloužený zmrzlinový pohár.

U vlaku byl stejný průvodce jako v pátek, tak jsme se pozdravili. Opět jsem ulehl a tentokrát jsem, kupodivu, spal celou cestu až do Prahy, byl jsem úplně vyřízený. Z vlaku v Praze jsem zajel domů pro boty a oblečení a honem na svoji pravidelnou lekci. Po obědě jsem se uvelebil u televize a prospal jsem celé odpoledne.

Výlet to byl perfektní, hned bych jel zase. Někdo si může říkat, že jsem magor, ale to mi nevadí. Pokud nás příště pojede více, bude tam ještě více zábavy a legrace.

text: Jaroslav Vobr – 01. 03. 2010, 10.13:12