Aerobic Casopisek.czVyletiky.czFitcentra.czAerobic.cz

čtenář nepřihlášen   přihlásit se   registrovat se   informace

RSS článků   RSS akcí

Vlastní vyhledávání

Články - archiv

Umíte ošetřit rány?

Každý člověk by měl znát zásady první pomoci. Pokud jste navíc instruktor nějaké fitness aktivity, je více než pravděpodobné, že svoje teoretické znalosti budete muset často aplikovat v praxi. V tělocvičně nebo při sportovních zájezdech není o drobná i větší zranění nouze.  Mějte na paměti, že při ošetřování ran je důležité mít alespoň základní informace o struktuře kůže a podkoží, jelikož péče o ránu se odvíjí právě podle rozsahu poškození jednotlivých částí.  Pojďme si vše připomenout:

Krátce o struktuře kůže
Kůže je orgán, který naše křehké a citlivé nitro ochraňuje před okolními škodlivinami (infekce, UV záření, chemikálie) a mechanickým poškozením. Má nezastupitelnou funkci při termoregulaci (udržení stálé tělesné teploty), před ztrátami tekutin, probíhají v ní i důležité metabolické pochody (například část syntézy vitaminu D) a je zásobárnou energie (podkožní tuk). Kůže má tři vrstvy -  pokožku (epidermis), škáru (dermis) a podkožní vazivo (tela subcutanea), které je tvořeno převážně podkožním tukem.

Pokožka (epidermis)
Povrchová část kůže (a zároveň nejtenčí – tvoří maximálně 1/10 tloušťky kůže), se skládá z hustě nahlučených buněk, keratinocytů a dalších buněčných elementů, například melanocytů a imunitních buněk. Neobsahuje žádné cévy, a proto její poškození nekrvácí. Je velmi tenká a mnohdy její poranění vůbec nezaznamenáme. Většina ran, kterých si všimneme, jde hlouběji do škáry a podkoží. Epidermis se velmi rychle hojí. Do 30 dnů dochází k úplnému vyhojení. K obnově dochází od vnitřní (bazální) vrstvy směrem k povrchu, kde se odumírající buňky odlupují ve formě šupin.

Škára (dermis, korium)
Vrstva, která leží pod epidermis, se nazývá škára (tedy dermis či korium). Hlavní podíl tvoří řídké vazivo obsahující buňky (fibrocyty) a protein - kolagen. Obsah kolagenu je pro kůži velice důležitý (dává ji pevnost v tahu a tlaku). Jeho syntéza je závislá na vitaminu C (při rozsáhlém poškození kůže je tedy důležitý jeho přísun v potravě). Škárou prochází mnoho cév a nervů. Cévy zásobují škáru minerály, živinami a kyslíkem a odtud pronikají živiny i k bazální vrstvě epidermis. Zároveň se tímto řečištěm odplavují zplodiny metabolismu a léčiva aplikovaná na povrch kůže. Z krve do škáry vystupují buňky imunitního systému, které likvidují škodlivé mikroorganismy a poškozené části tkáně. Ze škáry vycházejí i potní a mazové žlázy, které produkují sekret, jenž vytváří povrchový ochranný film. Rána zasahující do škáry vyvolá krvácení a bolest. Nicméně tyto okolnosti nejsou ty nejnebezpečnější. Zdraví ohrožuje porušená bariéra proti infekci z okolí (například tetanus – Clostridium tetani) a obnažení hlubších struktur. Rychlost a průběh hojení rány zasahující do škáry závisí nejen na rozsahu poškození, ale i na pečlivosti správného ošetření.

Podkoží (tela subcutanea)
Podkoží nemá z hlediska hojení ran tak velkou roli jako předchozí vrstvy. Má menší krevní zásobení než škára. Hlavní součástí jsou adipocyty (tukové buňky).
 
Co je hojení
Na každé poškození reaguje tělo jednotným mechanismem. Nejdříve se zastaví krvácení (hemostáza) a v místě rány dojde k zánětu, který má za úkol ránu vyčistit. Při něm do tkáně putují buňky imunitního systému, které likvidují zničené struktury a současně brání tělo proti škodlivinám (bakterie, viry, etc..), které nyní mohou do organismu volně pronikat přes poničenou bariéru, tedy kůži. Tato „úklidová“ fáze trvá asi 3 dny. Na proces „úklidu“ navazuje tzv. proliferace (růstová fáze), jejímž posláním je přivést do rány nové cévy a materiál pro výstavbu nové tkáně. 4. den začíná vznikat tzv. granulační (novotvořená) tkáň složená fibroblastů (buňky potřebné pro syntézu pojiva) a cév. Když získá rána dostatek stavebních prvků, stáhne se a povrch začne překrývat epitel (povrchové buňky), jejichž zdrojem je zdravá tkáň z okolí rány. Výsledkem hojení rány je vždy jizva, která může být zcela nenápadná, stříbřitá, ale mohou vzniknout i jizvy deformující, vystouplé, s odlišnou pigmentací.

Druhy ran
Rány rozdělujeme podle mechanismu vzniku a rozsahu, protože každý druh ran potřebuje jiné ošetření, aby se optimálně zahojil.

Traumatické rány
Jde o mechanické poškození kůže, třeba při chirurgickém zákroku nebo úrazu.
Podle mechanismu lze traumatické rány rozlišit na řezné, bodné, tržné a zhmožděné. Zpravidla prochází celou kůží i podkožím. Pokud jsou zasaženy i hlubší struktury (svaly, kosti a vnitřní orgány), jde o komplikované rány, které mohou bezprostředně ohrožovat život a to jak krvácením, tak i masivní infekcí.
U zavřené rány nedochází k poškození celistvosti kůže (příkladem může být vymknutí či podvrtnutí, zavřená zlomenina), poškozeny jsou však hluboké struktury.  U povrchové rány je poškozena pouze epidermis (např. odběr štěpů v popáleninové medicíně).

První pomoc u traumatických ran
-  zástava krvácení,
-  ochrana před infekcí,
-  případné znehybnění poraněné končetiny (při podezření na zlomeninu),
-  u větších poranění je nutné zahájit prevenci šoku. Postiženého přemístíme na klidné místo, bráníme tepelným ztrátám (přikrývkou). 
 
Krvácení u malého defektu se zastaví samo nebo jej lze zastavit přiložením studeného obkladu. Pokud je krvácení masivní, je nutné přiložit tlakový obvaz: Na ránu přiložíme smotaný obvaz (nebo jiný podobný pevný předmět) a druhým obvazem ho pevně připevníme.

Infekci předcházíme u většího zranění přiložením sterilního čtverce (provizorně lze použít čistý látkový kapesník), který můžeme fixovat leukoplastí. Malé defekty ošetříme desinfekcí a kryjeme náplastí. Končetiny (při podezření na zlomeninu – bolest, atypický tvar) znehybníme, tak aby byly nepohyblivé dva sousední klouby (např. u zlomeniny bérce fixujeme kotník a koleno). Deformované končetiny NIKDY nenapravujeme do „správného“ tvaru.
 
Termické a chemické rány
Působení tepla, chladu, záření či chemikálií způsobuje destrukci kůže. Rozsah závisí na typu, délce a intenzitě působení, u termických také na hmotě, která popáleninu způsobila (rozdílné popáleniny vyvolá pára a rozpálený kov).

Popálení je jedním z nejhorších úrazů, který může člověka postihnout. Léčba bývá komplikovaná, velmi bolestivá a dlouhodobá. Popáleniny hodnotíme čtyřstupňovou škálou podle hloubky rány. Rozsah určujeme v procentech tělesného povrchu. Orientačně určíme popálenou plochu pomocí velikosti dlaně, která tvoří zhruba 1% tělesného povrchu.

I. stupeň je charakterizován poškozením epidermis. Přestože v epidermis nejsou nervy, rána značně bolí v důsledku uvolnění tzv. vazoaktivních látek v hlubších vrstvách kůže, kde dochází k překrvení. To způsobí i zarudnutí postižené oblasti. Poškození je reverzibilní a spontánně se hojí do dvou dnů.
II. stupeň dělíme na dva podstupně: 
- IIa: Epidermis je zničena v celé tloušťce. Dochází k tvorbě puchýřků, což je nahromadění tekutiny na rozhraní epidermis a dermis. I tento stupeň se hojí bez zásahu. Většinou však dojde k změně v pigmentace novotvořené kůže.
- IIb: Dermis je zničena v celé tloušťce. Hojení je komplikované (trvá až několik týdnů) a nezřídka je třeba přistoupit k chirurgické léčbě. K epitelizaci (překrytí povrchovými buňkami) dochází, pokud jsou zachovány části vlasových folikulů a mazových žlázek. Vznikají nehezké hypertrofické (ztluštělé) jizvy.
III. stupeň je velmi vážný. Kůže je zničena v celém rozsahu bez možnosti spontánního vyhojení. Je nutná chirurgická léčba. Provádí se odstranění odumřelé (nekrotické) kůže a autotransplantace (odebrání štěpu kůže z jiné části těla – nejčastěji ze stehna – a jeho přenesení na postižené místo).
IV. stupeň, zuhelnatění, proniká až na kost přes zničené svaly.

Popáleniny jsou extrémně nebezpečné pro malé děti. I relativně malý rozsah může být život ohrožující (u dětí do dvou let to je již 5%).

První pomoc
První stupeň pouze pomalu ochlazujeme vodou o teplotě 4 - 8 C°. IIa stupeň, pro nějž jsou typické puchýře, rovněž chladíme. Puchýře raději nepropichujeme (kvůli případné infekci – takové ošetření může odborně provést lékař). Při větším rozsahu (hlavně u dětí) vyhledáme lékařskou pomoc. Popáleniny stupně IIb až IV pouze sterilně kryjeme. Je nutné přivolat odbornou pomoc. Ránu ochlazujeme, pouze do velikosti 5 % tělesného povrchu, jinak hrozí nebezpečí podchlazení. S chlazením jsme velmi opatrní u malých dětí, změny teploty zejména u malých dětí přispívají k rozvoji šokové reakce, při níž dochází k výrazným změnám životních funkcí a zpomalují se hojivé procesy. V případech těžšího popálení je důležité dbát na prevenci šoku.

Další doporučení
- Nestrháváme „přiškvařené“ oblečení. Pokud je pouze nasáklé horkou vodou, sundáme je.
- Na popáleniny vyššího stupně (tedy IIb a výše) nikdy nenanášíme masti, léčivé vody a jiné přípravky. Případnou medikaci určí lékař. Jedinou výjimkou jsou defekty, kde není porušena dermis (tedy stupeň I a IIa). Lékaři doporučují masti s obsahem panthenolu, který tiší bolest a pomáhá hojení epidermis.

Ošetření poleptání se odvíjí od typu látky. Defekty vzniklé kyselinou vymyjeme louhem a naopak. Pokud je látka neznámá, použijeme proud vody, který má tu výhodu, že bývá zpravidla po ruce. Raději rychleji vymýt vodou, než pátrat po původci a hledat tekutinu z opačné strany škály pH. I zde se musíme obrátit na lékařskou pomoc.

Omrzliny mají obdobný způsob dělení jako popáleniny, ale péče o ně je odlišná. Základní ošetření spočívá v postupném oteplování. Slovo postupné je důležité, poněvadž rychlé oteplení natropí více škod než užitku, mohlo by vést až ke ztrátám prstů či jiných zasažených koncových částí těla. I zde je důležité zachovat aseptické okolí rány. U těžších omrzlin je nutné vyhledat lékařskou pomoc.

Chronické rány
Od akutních ran vzniklých vnějším působením oddělujeme rány chronické, které mají svou příčinu hlavně v místní poruše prokrvení. Nejčastěji je označujeme ulcerace neboli vředy. Trvají déle než 8 týdnů. Příčina tkví v uzávěru přívodné cévy nebo v systémovém postižení kardiovaskulárního systému. Nacházíme je u diabetu, nádorových onemocnění nebo u infekčních onemocnění kůže. Svépomocná léčba nefunguje. Terapii musí vést odborník!

Obecné zásady první pomoci (zlatá pravidla, která platí vždy):
- Základem je asepse (tedy zachování čistoty v ráně) a to i u popálenin, které podle nás nesahají tak hluboko. Někdy poranění zasahuje hlouběji, než je na první pohled patrné. 
- Méně péče je někdy více. Toto rčení platí u všech úrazů. Nezřídka se stává, že se do nemocnice dostane dítě s těžší popáleninou potřenou „léčivou“ mastí. Dobrá vůle příbuzných v tomto případě spíše škodí. Pro ošetření a správné hojení je nutná naprostá čistota rány. V důsledku některých „babských rad“ může dojít k infekci rány, jejímu prohloubení, čímž se komplikuje průběh hojení a zhoršuje prognóza. Stejné je to s amatérským napravováním zlomenin.
- Pokud si nejste jisti, že ošetření rány dokážete zvládnout sami (přílišné krvácení, popáleniny většího rozsahu a vyššího stupně než je 1), obraťte se na odbornou lékařskou pomoc.
  

TIP NA POMOCNÍKA DO SPORTOVNÍ TAŠKY:
Betadine je velmi kvalitní přípravek za příznivou cenu (cca 50 Kč). Jde o ve
lmi kvalitní  a účinnou dezinfekci, neštípe a nepálí, hodí se na rány, odřeniny i  hnisavá místa.

 

text: MUC. Petra Šimůnková, MUDr. Marta Šimůnková – 25. 03. 2008, 13.06:36

 

reklama


Aerobic.cz na facebooku - od aerobiku přes jogu a pilates až po zumbu


Reklama Google:

 

TOPlist