Aerobic Casopisek.czVyletiky.czFitcentra.czAerobic.cz

čtenář nepřihlášen   přihlásit se   registrovat se   informace

RSS článků   RSS akcí

Vlastní vyhledávání

Články - archiv

Těhotenský deník Olgy Šípkové: Porod

Blížil se termín porodu a mně se začaly hlásit tzv. poslíčci. Jsou to nepravidelné kontrakce, děložní stahy, které trvaly skoro 3 dny a vždy přišly v podvečer.

Třináctého listopadu byl ale naprosto klidný den. Šla jsem si lehnout jako obvykle okolo 23. hodiny. Po půlnoci mě probudila silná a bolestivá kontrakce. Vstala jsem z postele a zjistila, že mi praskla plodová voda. A je to tady! V klidu jsem dobalila tašku, vzbudila manžela Ivana a rozjeli jsme se do porodnice Vinohradské nemocnice. Službu měl dokonce lékař, ke kterému pravidelně docházím, doktor Jeníček. Prohlédl mě a poslal na přípravu k porodu. Přivolali jsme si i porodní asistentku Denisu Královou. Kontrakce byly pravidelné, zhruba jednou za sedm minut. Poté, co jsem absolvovala klistýr, se začalo vše více rozjíždět. Ještě jsem se vysprchovala a zavolala k sobě manžela. Denisa mě posadila na velký gumový míč (fitball), což je velmi přirozená poloha pro cestu miminka na svět. Každý stah jsem poctivě prodýchala.

Od bolesti mi pomáhalo psí dýchání - rychlé a povrchní. Už za 15 minut mě opět prohlédli. Vše začalo být velmi příznivé pro samotný porod. Již jsem si musela lehnout na porodní lůžko a dostala jsem malou dávku "provokace". Ovšem v tu chvíli dostalo vše velmi rychlý spád. Bolesti se staly nesnesitelnými... Záchrana přišla už po pár minutách, kdy jsem cítila obrovský tlak v mém těle. Neboť nerodím poprvé, věděla jsem, že to je absolutní finále. Sebrala jsem poslední zbytky sil a podle pokynů lékaře tlačila. Porodní asistentka mi pomáhala tlakem na hrudník a břicho. Ivan mě držel za ruce, do ucha mi šeptal uklidňující slova a zároveň interpretoval příkazy porodníka. Byla jsem tím vším tak omámená, ža jsem lékaře téměř neslyšela. Malá se drala na svět tak rychle, že mě lékař musel nastřihnout. Po čtvrtém obrovském zatlačení přišla nádherná úleva – Adélka byla na světě!

Zůstali jsme s manželem ale vyděšeni – nebylo ji slyšet, nedýchala! Celý personál včetně pediatrů byl ale v pohodě. Zhruba po minutě a půl se ozval osvobozující křik... Všechny maminky mají krásné děti. Po pěti minutách jsem to zjistila i já. Adélka vážila 3 kila a 600 gramů a měřila 51 cm. Krásné, donošené děťátko. Obě vyčerpané jsme si daly pusu na dobrou noc a těšily se, že se za pár hodin zase uvidíme. Ležela jsem ještě na sále, Ivan rozesílal textové zprávy a já přemýšlela o tom, jak vše rychle proběhlo. V jednu hodinu jsme odjeli do porodnice a ve tři hodiny dvacet tři minut byla malá na světě. Odvezli mě na pokoj a můj statečný manžel, také naprosto bez síly, odjel domů oznámit Míšovi, že má sestřičku. Denisa se se mnou loučila se slovy, abych se v klidu vyspala. Snad každá maminka mi dá za pravdu, že to nejde. Šťastná, plná endorfinů, jsem ležela na pokoji a myslela na malou holčičku, která ležela o pár místností vedle. Tyto pocity pár hodin po porodu obou mých dětí mě budou dobíjet snad celý život. Na tuto chvíli jsem myslela celé těhotenství a vždy se mi po tváři koulely slzy jak hrachy. Samozřejmě dojetím. Ráno v šest hodin vešla dětská sestra a nesla malý uzlíček. Dobré ráno, Adélko! Položila ji vedle mě a pomohla s výukou sání. Po pár minutách jsme ležely jen tak a jedna druhou si prohlížely. Tmavě modré oči, jak trnky, se na mě dívaly jako by chtěly říct: "Tak to ty jsi se mnou celou dobu tancovala?!" No a já ji na odvětila: "A ty jsi mě tak kopala do žeber!" Dny v porodnici jsem si moc užívala a z Adélky téměř nespustila oči. Byla (a stále je) pro mě ta nejhezčí podívaná. Nádherné pocity jsem zažívala, když ji poprvé držel v náručí její brácha Míša. Tak to jsou naše krásné děti! Co jsou všechny zlaté medaile světa proti těmto chvílím...

 

text: Olga Šípková – 15. 02. 2005, 13.24:00

 

reklama


Aerobic.cz na facebooku - od aerobiku přes jogu a pilates až po zumbu

TOPlist