Krátký návod na dlouhou cestu za světovým zlatem

Tři mladé dámy z Fitness clubu Olgy Šípkové Silvie Galíková, Monika Krajčová a Marcela Šulová vybojovaly na nedávném mistrovství světa v Belgii zlatou medaily. V kategorii družstev, kde poslední roky vládla převážně chlapská drsnost (např. trojnásobní mistři světa Valouch -Strakoš - Holzer) a síla, se objevily jako půvabný přízrak, který s elegancí sobě vlastní "zametl" s mezinárodní konkurencí. Zajímavostí jistě je, že "zlatá děvčata" se dala dohromady teprve na podzim loňského roku. Je tedy opravdu tak snadné přijít, zazávodit a zvítězit? Kdo sleduje dění v českém aerobiku pečlivě, ví, že jejich cesta za vytouženým vítězstvím zase tak snadná nebyla.... Všechny tři už stály "na bedně" v rámci nejrůznějších mezinárodních soutěží, všechny tři aerobiku věnovaly kus svého života.....

Se sportovním aerobikem máte hodně zkušeností. Jak vypadaly vaše "jednotlivé" cesty do podzimu 2004?
Marcela: Se sportovním aerobikem jsem začala asi v 10-ti letech. První dva roky jsem šla v petičlenném týmu. V roce 2000 jsem začala závodit jako jednotlivec. Jsem několinásobná Mistryně ČR a z juniorských soutěží mám stříbrnou (2001) a bronzovou (2000) medaili. V seniorské kategorii jsem byla ve finále na MS 2004 šestá.
Monika: Začínala jsem gymnastikou ve 4 letech, pak jsem trénovala sportovní akrobacii a v 8 letech jsem přešla na sportovní aerobik. Začínala jsem s Marcelou v pětičlenném týmu. Získala jsem několik titulů z MČR jak v týmech, tak v singlech. Z juniorského MS mám dvě stříbrné medaile (2000, 2003).
Silva: Před aerobikem jsem dělala 8 let gymnastiku, proto jsem měla pro aerobik dobrý základ. První juniorské MS jsem vyhrála v roce 2002 a další rok se mi podařilo tento titul obhájit. Od roku 2004 závodím za Fitness club Olgy Šípkové. Na světovém šampionátu v Austrálii za kategorii youth jsem získala bronz.

V které hlavě vznikl nápad dát dohromady tři silné individuality a vytvořit harmonický tým?
Marcela: Vzhledem k tomu, že jsme všechny tři už delší dobu závodily v singlech, rozhodly jsme se pro změnu a utvořily jsme tým. Se Silvou jsme uvažovaly o týmu už v Austrálii na MS 2004 a vzpomněly jsme si na olomoucké trio, kde byli kluci také dva menší postavy a jeden vyšší. Finální rozhodnutí přišlo na podzim 2004 po ME v Holandsku, kde jsme se domluvily s Mončou. Po dohodě s trenéry jsme se pustily do přípravy.

Popište čtenářům, kteří Vaši sestavu neviděli, v čem je výjimečná, které prvky jsou nejobtížnější a kdo všechno se na ní podílel.
Monika: Tento rok jsme chtěly být perfektní a mít vše propracované až do detailů. Nechtěly jsme nechat nic náhodě. Nejdříve jsme si vybraly hudbu, která se nám líbila. V minulých letech nám hudbu mixoval Marco Manara. Letos jsme oslovily Jakuba Strakoše. Zmixoval nám hudbu dle našich požadavků. Choreografii jsme si připravily převážně samy s pomocí Olči a některé prvky jsme konzultovaly s Vláďou Valouchem. Tato sestava je výjimečná hudbou, obtížnými prvky, ale hlavně má v sobě dynamický náboj. Nejobtížnější prvky jsou: "dvouoporák" (klik na jedné ruce a jedné noze) a "zvraťák" (skok do pádu). Našimi trenéry jsou Olga a Ivan Šípkovi. Na MS v Belgii nám hodně pomohli kluci Vláďa s Jakubem. Důležité jsou i závodní dresy. Ty nám pro tento rok připravila módní návrhářka Renata Švihelová (obléká celebrity z kulturní i politické scény).

Marcelo, Vy jste začínala v týmu jako "malá holčička", pak přišla úspěšná kariéra v kategorii jednotlivkyň. Co vše jste ze svých zkušeností a umu zúročila v nynějším týmu?
Marcela: Myslím, že tak dlouhou dobu co závodím, jsem se naučila chápat, jak to na závodech chodí a co se lidem a rozhodčím líbí, která závodní hudba se hezky poslouchá a dokáže "zvednout ze sedadel", a tohle všechno jsme se s holkama snažily do této sestavy dát.

Díky spolupráci s vizážisty vypadáte jako modelky z titulních stránek. To je Vaše běžná podoba, nebo do školy chodíte "v civilu"?
Marcela: Jako modelky si nepřipadáme, ale snažíme se o svůj vzhled dbát, ať už jdeme kamkoliv, třeba i do školy. Necháváme si poradit od odborníků. Závodní image pro nás připravuje tým kadeřníků a vizážistů z Beauty salónu ze sportovního a relaxačního centra Blue Orange. Nyní studuji na Vinohradech na střední ekonomické škole se sportovním zaměřením. Profesorský sbor je skvělý a jsem ráda, že mě na závody a soustředění uvolňují. Úspěchy prožívají se mnou.

Silvo, Vy dojíždíte na tréninky až ze Zlína. Jak se to dá vůbec zvládnout, když navíc ještě studujete na dosti obtížné škole?
Silva: Každý pátek jezdím místo školy do Prahy (na celý víkend) a jsem moc ráda, že mi to moje škola umožňuje. Když máme před závodem, tak musím být delší dobu omluvena ze školy a potom toho mám moc na dopisování a doučování, takže je to pro mě celkem náročné.

Nyní trénujete s Olgou a Ivanem, Vaše velmi kvalitní základy se ale budovaly pod rukama někoho jiného ?
Silva: Začínala jsem trénovat u Pavly Čapkové, kdy jsem pod jejím vedením získala dva tituly juniorské mistryně světa a jsem jí za to vděčná. Nyní nás trénuje Olinka s Ivanem. Na trénink do Prahy se vždy moc těším, i když máme tréninky někdy dvoufázové.

Moniko, Vy jste uvedla jako své hobby golf. Jak jde dohromady golf a dynamický aerobik? Nejste při čekání na odpal někdy netrpělivá?
Monika: Dohromady to jde. Aerobik je moje životní láska a sport č.1. Golf je pohodová krásná hra, kde se mohu odreagovat. Abych se přiznala, tak jsem minulý rok získala Zelenou kartu, ale tento rok jsem ho letos ještě nehrála. Díky přípravě na závody nezbyl na nic jiného čas, tak doufám, že v nejbližší době začnu.

Studujete na gymnáziu v Libni, které vždy vynikalo svojí vysokou úrovní. Jak se dívá profesorský sbor na Vaši mimoškolní aktivitu?
Monika: Profesorský sbor mě podporuje, a tím, že mám individuální studijní plán, tak se s učiteli mohu dohodnout na termínu zkoušení. I když je učivo náročné, prospívám s vyznamenáním.

Ačkoliv jste velmi mladé, určitě myslíte na potřebnou regeneraci. Jak vypadá ve vašem případě?
Silva: Po náročných trénincích máme regeneraci zajištěnou ve sport. centru Blue Orange. Můžeme využívat zdarma saunu, vířivku nebo solárium. Relaxujeme na lehátkách a ještě debatujeme o sestavě. Domů odcházíme příjemně odpočaté. Celý komplex Blue Orange vyniká svým krásným prostředím a příjemnou obsluhou.

text: MM, foto: archiv reprezentantek – 15. 03. 2006