Jsem neochvějný patriot, a tak miluji české filmy. Samozřejmě nepohrdnu dobrým zahraničním kouskem, zvlášť když titulky slibují nějakého urostlého sympaťáka nebo (aspoň) nominaci na Oskara. Dobře si všimněte toho mého prvotního kritéria výběru, prostě žena no (smích). Speciální místo v mém srdci ovšem zabírají francouzské filmy.
Když mám opravdu mizernou náladu, sahám většinou právě po nich. A je to asi logické. Generace dnešních čtyřicátníků, mezi které patřím, vyrostla na Belmondovi a spol. Komunistické cenzuře nevadili ani cholerický Louis de Funes či svérázná Annie Girardotová. Zaplať pánbůh.
Francouzské filmy jsou na rozdíl od hollywoodských velkoprodukcí povětšinou půvabně jednoduché, bez bombastických efektů, zato s notnou dávnou lidskosti. A možná právě i díky tomu, že nám dělaly společnost od dětských let, vyvolávají jakousi zvláštní blízkost, představu, že všechno bude fajn.
Chcete se zasmát a zapomenout na protivného šéfa v práci? Zkuste „bránicovou“ tutovku Zvíře (Jean-Paul Belmondo a Raquel Welch) se spoustou nesmrtelných hlášek („Já a ženská? No fuj!“, „Mějte slitování, sociální paní, neberte mi radost mého stáří“, „Smůla, mohli jsme se doplňovat - já debil, ty semetrika“), decentně vtipný a napínavý příběh Něžné kuře (Annie Girardotová a Philippe Noiret) nebo komedii, která vás rozesměje až k slzám Otec & otec (Pierre Richard a Gérard Depardieu).
Chcete se dívat s partnerem? Každého správného chlapa potěší jakýkoliv kousek z trilogie o Sedmé rotě (Jean Lefebvre, Pierre Mondy, Henri Guybet) nebo další film s Belmondem, tentokrát ovšem z válečného prostředí, Eso es. I tu strašnou válku umí Francouzi vylíčit s jistou dávkou něžného humoru a bez dlouhých záběrů na bojiště, takže v této souvislosti pohled na ni nebude vadit ani vám. A možná naleznete i společné téma pro následné povídání. Vždyť který muž nemiluje vyprávět historky z vojny?
Chcete prožít romantiku? Pak je to pravé pro vás jistě osudová Angelika, markýza andělů. K dokonalosti prožitku stačí zalézt pod teplou deku, uvařit si hrnek horké čokolády, o kterou jde i v jednom z dílů, a sbohem podzimní splíny, ne?
Mimochodem nedávno proběhla médii zpráva, že se bude natáčet nová verze tohoto dnes již klasického díla. Dovedete si v hlavních rolích představit někoho jiného než Michele Mercierovou a Roberta Hosseina? Nevím, nevím, já osobně jsem v tomto značně skeptická.
Ale abychom nezůstali jen při vzpomínkách. Líbí se mi, že z novodobých francouzských filmů sálá reálná, nikoliv dokonalá, pohoda ukradená uprostřed všedního dne. Posezení s přáteli, večeře v rodinném kruhu, nepostradatelné vínko. Zkrátka věříme, že Francouzi umí žít a aspoň na chvíli se tak lehce a radostně cítíme i my.
A pak ta láska! Žádné kýčovité zápletky, modelky plné botoxu a supermani v podobě bohatých podnikatelů, kteří jen tak mimochodem udělají z krásné pokojské svou manželku. Ve francouzských filmech ji zažívají lidi z masa a kostí, sem tam nějakou vráskou, starostí, takoví, jaké potkáme na ulici nebo bydlí vedle nás.
Chcete vědět, jak žije dnešní mládež? Díky filmu LOL (2008) můžete nahlédnout do nitra svého puberťáka a tak trochu i do sebe. Bylo pro mě trochu těžko pochopitelné, že matku hlavní hrdinky ztvárňuje po Catherine Deneuve asi nejkrásnější Francouzka Sophie Marceau, která shodou okolností debutovala v roce 1980 jako čtrnáctiletá ve filmu Večírek (v podstatě řeší podobnou situaci jako zmíněný LOL), ale co naplat? Čas nezastavíš a všechny zrajeme… jako víno. A pokud by se nám to aspoň trochu podařilo tak příjemně jako většině francouzských hereček, tj. bez plastik a hysterických výjevů, budu šťastná jako blecha. A co vy?
Ale zpět k filmům. V tom výčtu bych mohla pokračovat donekonečna, hlavou mi letí sranda k popukání v podobě Velkého bazaru, milostné drama Muž a žena, romantika už v hodně archivním Životě na zámku, policejní Prohnilí, což byl zřejmě jediný film, který jsem zhlédla jako jinak vzorná žačka za školou…. S každým dalším názvem, který zde píšu, mám větší chuť si hned některý ten snímek pustit. Vím, že zde může chybět třeba zrovna ten váš oblíbený, pravděpodobnost je vzhledem k tomu množství kvalitních francouzských filmů téměř stoprocentní, tak budu vděčná, když napíšete do diskuse, který je ten váš „nej“. Děkuji. FIN.
Tip navíc: Letos oslaví své patnácté výročí Festival francouzského filmu v České republice uvedením deseti předpremiérových titulů. Těšit se můžete mimo jiné například na Lásku, intimní drama oceněné Zlatou palmou z Cannes, komedii z kulinářského prostředí s Jeanem Renem (QUI, ŠÉFE!) nebo Co kdybychom žili společně, kde se sešli Pierr Richard, Guy Bedose Géraldine Chaplin a Jane Fonda v režii Stéphana Robelina. Festival se koná v šesti partnerských kinech v Praze ve dnech 22. – 28. 11. 2012 a vstupné činí 90 Kč.