A přece se točí… rychleji?
Už pár let si píšu deníky, které mi pomáhají uvědomit si, co jsem vlastně prožila, s kým, kde, a hlavně proč. Nejsou to žádné romány, které by někdo mohl vydat jako volné pokračování Bridget Jonesové, ale pár humorných věcí i srdce těšících zážitků se tam ovšem najde.
Z nedostatku času, který pravděpodobně řeší každá zaměstnaná žena s rodinou, jsem objevila kouzlo psaní ve stylu sms. Den ve 160 znacích a dost. Fungovalo to asi deset let. Proto mě téměř šokovalo, když jsem si nedávno uvědomila, že tyto zápisy mi končí v únorových dnech… Řídnou, až se dočista ztrácejí a nahrazují je sem tam telegramové výkřiky typu „zubař za 1500“ nebo "sono OK".
* Kam se ztratil můj život?
Nevím, jak to máte vy, ale poslední dobou se mi zdá, že nám pánové fyzikové zatajují důležitou informaci: Země se točí čím dál rychleji a my prostě nemůžeme za hodinu stihnout to, co dřív. Položila jsem tuto otázku zcela s vážnou tváří jednomu vzdělanému známému. Chvíli se na mě rentgenově díval (v ten moment jsem tedy měla pocit, že čas se navzdory mé teorii zastavil) a pak se mě optal, zda to myslím vážně. Skoro bych se vsadila, že si přebíral v hlavě možná telefonní čísla, kam má zavolat, a že mu možná bleskl hlavou i jistý ústav, kde úřadoval doktor Chocholoušek ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje…
* Ne, nezbláznila jsem se…
Stejný problém jsem konzultovala s mojí esoterickou kamarádkou a ta projevila pro mou teorii mnohem více pochopení a doplnila ji několika svými postřehy a nabranými vědomostmi. Ať už se přikloníte k jakémukoliv názoru, stejně musíte – pokud nemáte zázračné organizační schopnosti - s tímto podivným stavem zřejmě souhlasit.
* Všichni dnes nestíhají… je těžké zajít s někým na kafe, na oběd či napsat pár řádků do deníku.
A přitom bychom měli každý večer žasnout, kolik úžasných věcí se nám přihodilo a aspoň stručně si to zaznamenat pro časy příští. Protože ačkoliv je dnešní moderní doba nabitá hmatatelnými poznatky a vysvětlitelnými důkazy vědátorů, i obyčejný člověk může ve své každodennosti učinit objevy, které přinejmenším jeho posunou dál. Například já jsem i z těch ochuzených poznámek loňského roku vytěžila maximum. Uvědomila jsem si, že člověk je sice strůjcem vlastního štěstí, ale že když do toho zasáhne další osoba (a to ještě ne zcela čistým způsobem), můžete se snažit sebevíc, ale není možné svých snů dosáhnout čestným bojem, ač v ně věříte sebevíc…
* No a teď to pozitivní - zjistila jsem, že skuteční přátelé se neměří na počty setkání, ale na vzájemnou energii souznění, kterou žádný fyzik nezměří a už vůbec ne ten, co nám tvrdí, že Země se netočí rychleji…
text: Marcela Macáková – 03. 02. 2012, 19.10:32