Těhotenský deník Olgy Šípkové: Druhá polovina

Jako kdyby se mé těhotenství šestým měsícem „usadilo“ a mně začalo být docela dobře. Psychicky (už jsem měla za sebou všechna vyšetření) i fyzicky. Přibrala jsem jen pět kilo, které se mi soustředily převážně do narůstajícího břicha a do prsou.

Po kondiční stránce jsem se cítila fit, takže jsem nadále vedla své lekce aerobiku. Samozřejmě měl můj pohyb jistá omezení, abych jen kvůli své „seberealizaci“ neudělala nějakou chybu… Nastalo léto, jezdili jsme každý víkend do přírody, chodili na houby, na delší procházky, koupali jsme se... Opět jsem si uvědomila, jak jsem nesmírně vděčná rodičům, že nás vedli ke sportu, k přírodě a ke spoustě jiným aktivitám. Naštěstí v tomto duchu pokračujeme i s manželem a synem. Věřím, že také díky tomuto životnímu stylu se mi podařilo těhotenství „překonávat“ bez zdravotních problémů, bez zbytečného tloustnutí, prostě - byla jsem schopna normálně fungovat.

V posledních měsících mě netrápily ani bolesti zad. Je velmi důležité myslet na správné držení těla: neprohýbat se v bedrech pod tíhou břicha a nehrbit se v hrudní části páteře, což je samozřejmě způsobeno narůstající vahou prsou. Pokud si navíc přidáte pár cviků denně, můžete předejít nepříjemným pocitům a vytváření svalové nerovnováhy. Mně přišel velmi vhod fitball, což je velký nafukovací míč, na kterém se již běžně cvičí organizovaně. Cvičení vsedě na míči je zvláště vhodné v posledním trimestru, kdy si těhulka nemůže lehnout ani na záda a samozřejmě ani na břicho. Doporučuji tedy vyměnit židli za tento míč. Už jen pouhým sezením budete podporovat správné držení těla. Nebojte se, balon najde i další uplatnění, třeba u vašich dětí. Můj 14letý syn si na něm vždy nejen dobře zadováděl, ale dodnes na něm sedí i při učení.

V posledních měsících jsem měla více času. Musela jsem si na tento fakt zvykat, neboť jsem v posledních deseti letech pracovala velmi intenzivně. Dva měsíce před předpokládaným termínem porodu jsem se rozloučila se svými lekcemi aerobiku. Musím poznamenat, že to bylo především z rozumu a z přesvědčení, než z proto, že bych už se cítila špatně. Docházela jsem do práce na pár hodin, věnovala se organizaci fitka a trénovala své svěřence, které čekalo přesně v termínu mého porodu mistrovství Evropy ve sportovním aerobiku. Byla jsem moc ráda, že jsem bez komplikací dovedla své lekce aerobiku skoro až do osmého měsíce a mohla se pak bez stresu věnovat přípravám na příchod nového člena rodiny.

A začalo nakupování a zařizování. Co vám budu povídat. Během čtrnácti let od mého prvního těhotenství se toho tolik změnilo, že mi šla ze všeho hlava kolem. Ne, že bych mohla bůhvíjak rozhazovat, ale musím přiznat, že jsem si to patřičně užila. Jistě že vévodila růžová. Nejen vzhledem k očekávání holčičky, ale i proto, že tuto barvu mám dodnes ráda i já.

text: Olga Šípková, foto: TVERET, Marie Votavová – 10. 11. 2004, 05.26:32