Jiří Gruntorád: Není BOSU jako BOSU

Když začínám psát těchto pár řádek, koukám na Přátele, piji bílé italské víno a říkám si, kam ten fitness svět v České republice spěje. Po dnešním x-tém zážitku z BOSU, kdy jsem si šel zacvičit na jednoho ze svých kolegů, mne napadá jedna jediná otázka: „Přemýšlí někteří vůbec nad svými hodinami a jejich stavbou?“

Nevím, co to je dnes za módu, ale přijde mi, že čím rychlejší hudbu na fitness hodině pustíte, čím víc u toho skáčete, čím víc se u toho kroutíte, tím víc jako že to je “cool a in“. Bohužel u BOSU mne ti nejlepší z nejlepších v České republice učili něco jiného. Ať už šlo o Zuzku Švíkovou, Dana Müllera, Romana Ondráška, Soňu Blažkovou nebo Věru Macoškovou. 

S úžasným cvičením na BOSU jsem se poprvé setkal v roce 2007, sérii školení absolvoval v roce 2009, 2010 a v témže roce jsem se vydal na dráhu lektora BOSU. Cesta to byla trnitá, protože cvičení na BOSU se musíte naučit, musíte zpevnit střed těla sami u sebe - a když jsem chtěl nějaký cvik ukázat, vždy jsem ho vytáhnul, až když jsem si byl u sebe 100% jist, že ho zvládnu nejenom zacvičit, ale i vysvětlit, proč ho děláme a co je jeho cílem. Tak nám to bylo vždy kladeno na srdce při školeních, a jelikož se snažím dělat věci na 100%, dodržuji to ve svých hodinách již od roku 1999.

Poslední dobou ale vidím hodiny BOSU, kdy si to někteří pletou s JUMPINGEM, někteří se ZUMBOU a někteří asi ani nepochopili, k čemu BOSU je. Rychlost hudby 135, 140, ale i 150 BPM. Lektoři na tom skáčou jak gumídci, nezpevnění, povolení a co mne fascinuje, skáčou i z BOSU třeba na jedné noze! Povolená těla, prvky, které by se měly používat až u super vyvinutých klientů, na začátečnických lekcích, atd. Proč? Uvědomují si vůbec, že oni to musí zacvičit na 150%, aby si z toho lidé vzali aspoň 70%?

• Když si to řekneme na rovinu, lidé v České republice nejsou nároční, stačí jim se zapotit a hlavně, aby to byla “makačka“. Jestli to má ale nějaký efekt, nebo se cvičí opravdu tak, jak se má, je moc nezajímá. Vzdělání lektora na rozdíl od zbytku světa už vůbec ne. Úplně mne nadzvedá ze židle názor, že když po cvičení nic nebolí, bylo to špatně. Přátelé naopak, když něco bolí, bylo to pro tělo moc, nebo jste se špatně protáhli. O mikroskopických trhlinách ve svalech ani nemluvím.

Přijde mi, že drtivá většina lektorů dnešních dní cvičí, aby si oni sami zacvičili, a myslí si, že všichni kolem mají fyzičku, svalovinu jako oni. Ale ouha, naopak. Slovy Jakuba W.při školení TRX:  “Většina lidí je jako Homer Simpson, nééé jako Jaromír Jágr“.

Ano, střílím do vlastních řad, ale kdyby se po přečtení těchto pár řádků aspoň 20% lektorů, nejenom BOSU, chytlo za nos a začali nad svými lekcemi přemýšlet, budu spokojený. Ani já nejsem dokonalý, to ani nejde, ale snažím se nad lekcemi přemýšlet a ne všechno co kdo řekne, hned považuji za svaté.

Závěrem snad jen…
Kolegové, myslete v první řadě na své klienty, oni si vás platí, oni vám věří, oni mají být vaší alfou a omegou. Pokud vás nebaví nad vaší lekcí přemýšlet, neustále se vzdělávat, zdokonalovat, ale chcete jen dojit peníze, jděte radši dělat něco jiného, protože tady se pracuje s tím nejvzácnějším, co v životě máme! Se zdravím.
Přeji všem lektorům i klientům jen ty nejlepší lekce. A klienti, nebojte se být nároční, my jsme tu pro vás, ne vy pro nás!

Autor: Jirka Gruntorád
(moderátor, odborník na externí, interní komunikaci, Public Relation, lektor mnoha fitness programů - www.gruntorad.cz)

text: Jirka Gruntorád – 03. 02. 2014, 21.35:52